Lidé se v české republice stěhují do vlastního bytu, či domku v průměru před 30. rokem svého života. Poměrně vysoké číslo, ale když se nad tím zamyslíme tak docela dobře odpovídá. V dnešní době lidé nastupují na vysokou školy nejčastěji až ve věku dvaceti až jednadvaceti. Na vysoké škole stráví obvykle pět až šest let, a během toho, bydlí stále se svými rodiči, kteří mají tu povinnost nás během studia živit. Po vysoké škole, má stávají generace ve zvyku poznávat sama sebe právě hned po svém studiu. A to nejčastěji ve formě cestování po celém světě. To jim nejčastěji umožňuje program Erasmus. Poznání cizí kultury během svého studia je v dnešní době zkrátka životní standart. Tak se k odstěhování od svých milujících rodičů dostávají právě před 30. rokem svého života.

Pořídit si vlastní byt bez půjčky, není pro čerstvě vystudované zrovna lehké, a tak se jich většina uchyluje do podnájmů a to buď sami, nebo se svými přáteli z vysoké školy. Zde zjišťují, že život dospělých není vlastně, tak lehký, jak si ho plánovaly. Zařízení úplně prázdného bytu, není levná záležitost, a tak první roky dochází k zařizování a zvelebování jejich příbytku. S časem ale dojde k růstu a zakládají často své vlastní rodiny. Zde naráží na další problém. Spojení dvou domácností, není vůbec nic lehkého. A stěhují se časem do větších domů, kde zakládají své vlastní rodiny a celý koloběh se spouští úplně od znova. Jsou zde ale případy, kdy lidé začínají svoji samostatnost mnohem dříve a to už se samotným příchodem na vysokou školu, kde se stěhují na různé byty, kvůli nesmyslnému dojíždění.

To se ale samozřejmě neobejde bez finanční podpory rodičů. Bydlení je pro nás neodlučitelnou součástí, která hraje hlavní roli v našich životech a výrazně ovlivňuje, to kým jsme. Proto bychom měli mít hodně trpělivosti, až dojde na opouštění našeho hnízda našimi potomky.